V nouzi poznáš přítele...

18. ledna 2011 v 22:03 | Ivuše |  My ,,literary" work
Všechny zdravím.
Připravovala jsem si na zítřek slohovku a rozhodla jsem se o ní s vámi podělit.
Aby nedošlo k nějakým nedorozuměním - Příběh jsem si vymyslela!!!
Jediné, co je na tom pravdivé je to, že jsem se už doopravdy několikrát poučila o pravdivosti tohoto přísloví a také je pravda, že jsem urážela spolužačku, která si to nezasloužila a teď jsme dobré kamarádky a moji rodiče jsou rozvedení.
Snad jsem tam neudělala moc chyb... :)
Hezké počtení!


...
Bylo mi asi dvanáct a měla jsem dokonalou rodinu - dokonalá byla však jenom na venek.
Aby také ne - čtyřčlenná rodina žijící v hezkém domku se zahradou, po které se prohánějí dva psi. Rodiče oba skvělou práci, obě děti skvělý prospěch ve škole, rodinné výlety, občasné posezení s kamarády... Já, i moje o tři roky mladší sestra, jsme si mohli dělat doma téměř co jsme chtěli, pokud tomu ovšem odpovídaly známky a plnění poviností...
Stále nechápete, co se mi na tom nezdá? Hned vysvětlím...
Právě, když mi bylo těch dvanáct let, se někde stala chyba. Nevím jaká, nevím proč, ale rodiče mi oznámili, že se chtějí rozvést...
,,To nemůžete myslet vážně!" rozkřičela jsem se na ně, když pominule chvíle překvapení. Měla jsem oba moc ráda, nechtěla jsem se ani od jednoho oddělit!
Ani jeden z nich mi neodpověděl. Maminka se tvářila provinile, ale taťku jsem nepoznávala. Na tváři měl lhostejný vyrat a jeho pohled byl tvrdý - čím to? Takového jsem ho nikdy neviděla...
Ničemu jsem nerozumněla, a tak jsem utekla do svého pokoje. Několik dalších dní jsem s rodiči nepromluvila, vzájemně jsme se vyhybali. První, kdo prolomil tu zeď, byla maminka, když se mi snažila vysvětlit, že je to jediné řešení, protože otec si našel přítelkyni a maminku už nechce. V tu chvíli jsem ho začala nenávidět! Nic jsem však neřekla a s ledovým výrazem ve tváři jsem odešla.
Ale jen co se za mnou zavřely dveře pokoje, popadla jsem cestovní tačku a začala jsem si do ní se slzami v očích zběsile cpát oblečení - byla jsem pevně rozhodnutá, že uteču z domova!
Teď, když se na to dívám zpětně, tak musím říct, že to byl pěkný nesmysl - měla jsem zůstat doma s maminkou a podržet ji a ne jí přidělávat starosti!
Ale tenkrát jsem jednala dost zkratově... Nevěděla jsem, kam půjdu, ale chtěla jsem pryč.
Byl už večer, nevím kolik hodin, ale byla tma. Když jsem do tašky naházela, co se dalo, tak jsem se zastavila a začala jsem uvažovat.
,,V noci bude zima," bylo první, co mě napadlo a hned jsem si vzala deku... Druhá věc byla na vyřešení také jednoduchá - jídlo a peníze. Nepozorovaně jsem si odnesla něco z kuchyně a vysypala jsem kasičku. Nebylo tam našetříno zrovna málo.
Oblekla jsem se, popadla tašku, do kapsy jsem strčila telefon a peněženku a během chvíle jsem byla na ulici a utíkala jsem, jako by mě honil vrah!
,,Kam teď? Moc možností není... Musím někde přespat," problesklo mi hlavou a bez váhání jsem se vydala k čekárně.
Když jsem dorazila, vešla jsem dovnitř, položila jsem tašku a usedla jsem na lavičku tak, abych mohla sledovat dění venku. Měla jsem moc věcí na přemýšlení, po chvíli jsem se rozbrečela...
Ani jsem si nevšimla spolužačky, která přišla a sledovala mě. Hned pochopila, že není něco v pořádku... Zaregistrovala jsem jí až po chvilce a lekla jsem se...
Byla to totiž spolužačka, kterou jsem nedávno ošklivě pomluvila. Už ani nevím proč, vždyť to byla moc hodná holka s velkým srdcem! Čekala jsem, že se mi začne vysmívat, ale stalo se něco, co jsem rozhodně nečekala...
Přišla ke mě, položila mi ruku na rameno a zeptala se: ,,Tys' utekla?"
Jenom jsem přikývla.
,,Ale proč?" zeptala se.
Neodpověděla jsem. Nastala dlouhá chvíle tríznivého ticha.
Po chvíli se zase ozval její hlas: ,,Máš kam jít?"
Zavrtěla jsem hlavou, že ne. A zase bylo ticho...
,,Co se teď asi bude dít?" ptala jsem se v duchu sama sebe...
Stále se nic nedělo...
Najednou mě chytla za ruku, do té druhé vzala mojí tašku a řekla:
,,Pojď, budeš u nás, nenechám tě tu. Nemusíš říkat, co se stalo, ale chci ti pomoct, jak to půjde."
,,I přes to, jak jsem se k tobě chovala?" pohlédla jsem na ní udiveně.
,,To už jsem ti dávno odpustila..."
Nechápala jsem už vůbec nic, ale vděčně jsem jí opětovala stisk ruky a byla jsem ráda. Litovala jsem toho, jak jsem ji bezdůvodně ublížila a obdivovala jsem její velkorysost.
Šli jsme mlčky směrem k jejich domu a mě hlavou proletělo jedno přísloví...
,,V nouzi poznáš přítele."
Já ho poznala...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fée Fée | Web | 19. ledna 2011 v 17:54 | Reagovat

Tákže. Myslím si, že kdybys sis pohrála víc se stylem a vyretušovala ty občasný hrubky (shoda podmětu s přísudkem! :-P ), mohla by to být dooost dobrá povídka. Taky by neuškodilo to rozvést, ale chápu, že ve slohovce to moc nejde :) Jo a bacha na opakování slov. Rozhodně to nezahazuj, časem z toho určitě uděláš hit :) Nápad každopádně fajn :)
BTW - přidala jsem si tě tedy na fuckbook (Big brother see you! :-D )

2 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 19. ledna 2011 v 18:43 | Reagovat

cítím závan básně :)

3 Lilly Manson Rose Lilly Manson Rose | Web | 19. ledna 2011 v 19:28 | Reagovat

pěkně napsáno...skoro jako u nás doma :D akorát s opačnými rolemi :D :D

4 Lilly Manson Rose Lilly Manson Rose | Web | 19. ledna 2011 v 19:36 | Reagovat

ne, mně matka vyhodila z baráku...já to říkám furt,že je to kráva, akorát se to potvrdilo :D

5 Lilly Manson Rose Lilly Manson Rose | Web | 19. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

hej, to bylo už dávno, já nemám potřebu se k tomu vracet, je to za mnou, teď jsem spokojená, znám nový lidi, nová škola..všechno je lepší, až na ty kurevský učitelky :D

6 Lilly Manson Rose Lilly Manson Rose | Web | 19. ledna 2011 v 19:50 | Reagovat

:D asi tak :D

7 l-benesova l-benesova | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 16:21 | Reagovat

pěkné :D

8 Nikita Nikita | Web | 5. dubna 2012 v 21:44 | Reagovat

krásná povídka, nemám slov, užasně si to sepsala, ale jednu poznámku mám - ten děj je na mě moc rychlí a u tohoto typu povídku, by šlo dát do děje víc emocí, trochu víc se vcítit do hlavních postav, ale jinak to je nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama