Posměvačství, nosferatu a takové ty obvyklé žvásty

21. října 2013 v 16:56 | Ivuše |  Jedna metalistka povídala
Jak jen dnes začít? Mám toho na srdci více, co o co bych se chtěla podělit. Nic moc z toho není nijak extra důležité, jakožto nic není hodné úplného zanedbání. Jakožto studentka to vezmu přes stížnosti na školu a věci školy se týkající.
Snad netřeba říkat, že třeťák na gymplu není žádný med, ale protože jsem v sobě našla nějaké to sebezapření, nebo jak tomu říct, učím se většinou i o víkendech a ne jen večer před písemkou. U některých spolužáků mi tím dost klesla reputace, co se mého (podle nich) drsného a mazáckého zjevu týče, u jiných jsem získala obdiv. :) Štvou mě ti, co mne kvůli tomu začali nazývat šprtkou a utahují si ze mě. Jasně, většinou to tak je, že kdo se hodně učí, bývá popichován. Docela jsem s tím i počítala, když jsem se prvně zmínila v sobotu odpoledne, že se jdu učit, před jednou ze svých spolužaček. Paradox je v tom, že i když se učím hodně (vzhledem k tomu, jak jsem se učení věnovala dřív), pořád mám hořší známky než některé ty kvočny od nás, které v den písemky tvrdí, že to ani neviděly. Jo, jistě, proto mají většinou jedničky. Vždycky, když se nad tím takhle rozčílím, vyvstane otázka, kdo je tady vlastně šprt - jde totiž o to, kdo to přizná nahlas a kdo radši dělá drsňáka, aby se vyhnul narážkám a posměškům. Vím, že někteří si třeba vážně pamatují hodně z hodiny, takže se doopravdy pak na písemku nic moc neučí, ale já jsem, bohužel, z těch, kterým jedno přečtení vážně nestačí. Třeba mě za to sežerte, drazí spolužáci, ale nechci být jedna z těch, o kterých si pak všichni řeknou: ,,Proč tahle osoba lezla na gympl, když skoro propadá? To se nemůže trochu snažit, když už to dotáhla do třeťáku?" Sama takové lidi nechápu - co jdou na gympl a pak se tam sotva drží na čtyřkách. Taky takové lidi ve třídě máme.
Už jsem se přestala před některými lidmi vůbec zmiňovat, že se jdu učit, i když to v tu chvíli není úplně nezbytné. Tím myslím například na písemku, která se bude psát ,,až" za tři dny. Přinejmenším, i když se mi pak písemka nepovede, mám alespoň pocit, že jsem pro to doopravdy něco dělala.
Teď mi ale škola dá pořádně zabrat. Před týdnem jsem dostala zánět močových cest. Takže pohotovost, antibiotika, týden doma. Díky Ódinovi, že tentokrát mi moje spolužačka dodala zápisy, abych si je mohla včas doplnit. Propásla jsem pět písemek, ale naštěstí se za dobu mojí nepřítomnosti žádná jiná nenaplánovala, takže snad budu mít dost času je dopsat, než se na mě navalí další.



Minulý víkend (sobota 12.10. 2013) měla moje malá sestřenka oslavu druhých narozenin. Narodila se sice desátého, ale oslavy se většinou přenechávají na víkendy. Její nadšení z dárků se snad ani nedá popsat! Byla ze všeho tak uchvácená - tedy krom oblečení, tomu zase takovou pozornost nevěnovala :D - že nevěděla, kam dřív vrazit, komu co dřív ukázat, s čím si dřív hrát, co dříve sníst. :D Prostě z toho byla celá divoká, lítala mezi dárky až do půl dvanácté.
Jelikož si z ní dělám metalové dítko, obdarovala jsem jí krásným tričkem, o které v ten den sice nejevila velký zájem, jak už jsem říkala, ale když jsem jí ho oblekla další den, neustále si ho prohlížela. Jsem zvědavá, kolikrát jí ho dá teta na sebe, než z něho vyroste... :D


Řekněte, může dítko dostat hezčí kus oblečení? :D Bohužel ho malá asi moc neunosí, protože i když teta sama je taková podobná černá můra jako já, díťátko obléká do světlého. Ale já ji často hlídám, takže přinejmenším když bude se mnou, tak jí tohle tričko dám! :)

Před dvěma týdny mi přišel ten nejlepší kabát na světě! Kvůli novému zimnímu kabátu jsem šla o prázdninách na brigádu, a i když se to mamce nejdříve moc nezdálo, že bych měla objednávat takové drahé oblečení bez vyzkoušení, riskla jsem to. A přesně jak jsem očekávala, nosferatu posloužilo výborně. :)


Jsem si vědoma toho, že ten nápis je tam daný dosti nevkusně, jako pěst na oko, ale chtěla jsem alespoň trochu zakrýt, co je za ním, protože tato fotka vůbec nebyla focená za účelem zveřejnění zde, ale abych ukázala svůj nový kabát kamarádovi. Novou fotku jsem líná fotit, ale (odpusťte) pochlubit se chci. :)
Kabát jsem brala společně s tričkem pro sestřenku a s tričkem pro přítele, který bude slavit narozeniny tento víkend. K objednávce jsem dostala dárek; knihu nesoucí název Kniha Nosferatu, VAMPÝRSKA BIBLE. Už jsem se dala do čtení a vypadá to velice zajímavě. Ačkoli kniha si získala mé sympatie už jen černým obalem se stříbrným písmem. :) Lidem zabývajícím se touto a podobnou tématikou určitě knížku můžu doporučit už teď, i když ji zdaleka nemám přečtenou!

Myslím, že zbylé informace, které mne napadají a které by zasloužili zveřejnění zde, ponechám pro jejich samostatné články. Takže já si jdu pustit seriál, který jsem nově objevila (velebím tě, Edna.cz!) a poté hurá na učení na zmeškané písemky. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | E-mail | Web | 22. října 2013 v 13:45 | Reagovat

Za sebe můžu říct - vydrž! Já jsem se vždycky učila a každý mě za to kritizoval a dělali to tolik, že už jsem to nevydržela a z učením přestala. Dodnes toho lituju a říkám si, jak jsem byla blbá. To, co jsem promeškala, už nedoženu. Nechtěj skončit jako já...
Mimochodem, ten kabát je moc pěkný.

2 Metalistka Metalistka | E-mail | Web | 23. října 2013 v 17:50 | Reagovat

[1]: Já se snažím mít pevné nervy. :) Akorát nemám moc silnou vůli, takže si myslím, že mi tahle aktivnost dlouho nevydrží a zase budu trávit většinu času čtením nebo koukáním na seriály. :-D
A děkuji, kabát mi všichni chválí. :) Dneska mi upadl knoflík, tak ho tam musím přišít. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama